V Evropě urovnáváme své neshody u jednacího stolu. Je to často obtížný (a někdy nudný!) proces, který obvykle probíhá za zavřenými dveřmi. Někdy vidíme několik záběrů v televizi nebo si o tom přečteme pár řádek v novinách. Možná reportáž v polovině přestaneme sledovat, protože nás trochu nudí. Ale nemůžeme přehlížet, že je to vlastně malý zázrak, pokud se ohlédnete za evropskými dějinami.

Protože s výjimkou uplynulých sedmdesáti let se většina rozporů mezi evropskými zeměmi řešila na bojišti a řada lidí obětovala život v zákopech, malá a velká města byla rozbombardována do základů, lidé museli opustit své domovy a jejich životy byly v troskách. Komu se podařilo vyhrát válku, měl hlavní slovo. Až do příští války. A obyčejní lidé za to zaplatili cenu v podobě svého majetku, svého blahobytu, zdraví, nebo dokonce života.

Evropská unie, kterou nám svěřili do péče naši rodiče a prarodiče, je nástroj, jak se tomuto osudu vyhnout. Umožňuje nám využít jedinečnou formu spolupráce k překlenutí vnitřních rozporů a k nalezení společných odpovědí na výzvy, se kterými si sami neporadíme. V evropských dějinách nikdy neexistoval lepší nástroj a mír nikdy netrval tak dlouho.

To neznamená, že je EU bezchybná. Musíme ji zlepšovat, přizpůsobovat ji výzvám, kterým dnes čelíme a se kterými se setkáme v budoucnu, a přiblížit ji lidem, kterým slouží. Musíme budovat spravedlivou, svobodnou a udržitelnou Evropu.

Evropská unie je nástroj na obranu našich hodnot. V současnosti nejde o jednoduchý úkol. Svět se mění nevídanou rychlostí. Stojíme na prahu okamžiku, kdy technologie radikálně změní to, jakým způsobem pracujeme, vyrábíme, spotřebováváme a navzájem spolu komunikujeme. Jiné světové mocnosti se snaží vnutit nám svou vůli prostřednictvím obchodních opatření nebo nás chtějí politicky oslabit, aby náš morální hlas na světové scéně pozbyl významu. I nadále představuje hrozbu pro náš způsob život terorismus i organizovaný zločin. Práva žen jsou znovu vystavena útokům.

Věříme v Evropu, kde se lidé o sebe navzájem starají, spravedlivě se dělí, kde mají možnost se svobodně rozhodnout, jak chtějí žít, koho chtějí mít rádi, v co chtějí a v co nechtějí věřit. Pravidla platí pro nás všechny, bez ohledu na velikost a sílu, věk, státní příslušnost, pohlaví, víru nebo původ.

Musíme budovat udržitelnější Evropu založenou na oběhovém hospodářství. Stále rychleji se blížíme k limitům naší matky Země. Volá, abychom jí ulevili od zátěže, kterou na ni klademe. Naše oceány jsou ohroženy tím, že je zadusí plasty, a znečištění ovzduší představuje stále větší nebezpečí pro naše zdraví. Změna klimatu není žádná pohádka, je to nepříjemná a nepohodlná pravda. Ale stále je ještě naděje na změnu. Musíme změnit náš způsob života, způsob, jakým zohledňujeme druhé v našich obchodních ujednáních, a způsob využívání světových zdrojů.

Jsou i jiné problémy, kterým je třeba čelit s odvahou a jednotně. Migrace je celosvětový jev, který vyžaduje celosvětový přístup, a to jak pro ty, kteří hledají lepší život v zahraničí, tak pro ty, kteří žijí na místech, kam tito lidé přijíždějí. Pomůže Evropa utvářet tento měnící se svět spolu s našimi přáteli a spojenci? Nebo se obrátíme sami do sebe, napadneme jeden druhého nebo se prostě schováme za našimi zdmi a moři a necháme jiné, kterým neleží na srdci naše nejlepší zájmy, ať utvářejí svět zítřka? Budeme hledat řešení prostřednictvím spolupráce, nebo konfrontace?

Věřím v utváření Evropy a utváření světa kolem nás prostřednictvím spolupráce. Protože jde o jediný způsob, jak můžeme přicházet s odpověďmi, které jsou v souladu s našimi hodnotami. Musíme spolupracovat na obraně evropských zájmů v měnícím se světě. Jen tak můžeme zajistit, že poctivá práce přinese spravedlivou mzdu, že společnosti budou platit daně tam, kde vytvářejí zisky, že velké společnosti nebudou poštvávat země proti sobě navzájem, že zaměstnanci na druhé straně hranice nebudou postaveni jedni proti druhým v sestupné spirále soutěže o co nejnižší mzdu a že se nezapojíme do nebezpečného závodu o to, kdo spotřebuje vzácné zdroje naší planety.

Lidé jako Putin a Trump věří ve „vládu silou“. Evropa se ze svých omylů poučila, že je třeba vložit důvěru ve „vládu pravidel“. Není žádným tajemství, že Putin a Trump chtějí vidět EU a její jednotlivé státy oslabené. Není náhoda, že prohlásili, že obdivují nacionalisty v jednotlivých evropských státech. Nejen proto, že mají stejný názor na společnost jako oni, ale také proto, že vědí, že nacionalisté budou hledat nepřátele doma i v zahraničí. Evropané, kteří na sebe začnou pohlížet jako na nepřátele, nebudou spolupracovat a nebudou schopni zaujmout společný postoj.

Budoucnost je plná nejistot, ale to neznamená, že bychom se jí měli bát. Musíme změnit přístup, potřebujeme nový způsob uvažování, postoj, díky kterému uvidíme ve změně příležitost, nikoliv hrozbu. Musíme mít naději... co se týče naší práce, budoucnosti našich dětí, věcí, které sdílíme v rozmanité společnosti, způsobů, jak můžeme omezit změnu klimatu, řídit migraci a zvyšovat bezpečnost. Neměli bychom dovolit, aby nás vedl strach. Strach nás paralyzuje, snadno v nás probouzí nenávist a nutí hledat obětní beránky, nikoliv řešení. Nedopusťme, aby se naše obavy změnily v strach, ale naopak aby vyústily v činorodost.

Evropská jednota nám dává sílu formulovat odpovědi, kterým svět musí naslouchat. K dosažení tohoto cíle je Evropská unie stále naším nejlepším nástrojem. Neměli bychom ji rozbít, jak by si to přáli někteří nacionalisté, ale rozvíjet ji a učinit z ní ještě lepší nástroj. Rozhodnější, demokratičtější, spravedlivější. Soustřeďující se na velké otázky, které vyžadují evropskou odpověď. Méně zaměřenou na témata, se kterými si umějí lépe poradit členské státy, které jsou blíže k občanům.

Vybudujme tuto novou Evropu společně.